Překlad fanfikce od IzaRabu.
Fandom: Durarara
Pairing: Shizaya
Žánr: Angst/Romance
Rating: T
Originál zde: https://www.fanfiction.net/s/7566099/1/That-Last-Day
Inspirace z tohoto fanartu:
Izaya zdvihl k obličeji narůžovělý sametový lístek sakury a pečlivě si ho prohlížel. Několik dalších leželo kolem na zemi. Připomíněly mu, jak čas rychle ubíhá, proč jsou prázdné chodby, které hořečně prohledával. Nebyli tu žádní studenti, kteří by se po nich toulali. Teď už tam nepatřili.
Jemně si položil lístek na dlaň a pak mírně foukl. Plátek se pomalu snášel k ostatním a dopadl na několik dalších. Všiml si směru, ze kterého přilétaly. Vydal se tím směrem, cestou zastavil se u několika dalších dveří a nakoukl dovnitř.
A našel to, co celou dobu hledal. Ale teď, když to bylo před ním, netušil, co chce vlastně udělat.
Pomalu se blížil, aby světlovláska před sebou nevzbudil. Přejel očima po klidné spící tváři, oblečení, které měl na sobě a potom ... trhl sebou a odvrátil pohled. Nechtěl myslet na diplom, který Shizuo držel v ruce, a už vůbec ne na to, co ten diplom znamená.
"Shizu-chan..." zašeptal černovlásek tiše a shýbnul se k němu. Chvíli pozoroval jeho pravidelné nádechy a výdechy, a pak vzhlédl k otevřenému oknu. Vítr dál naháněl ty nádherné růžové plátky dovnitř. Tiše se uchechtl, když viděl, jak jeden z nich přistává Shizuovi do vlasů. Obešel ho, jemně odstranil lístek a hodil ho k ostatním. Pak mu sklouzl pohled na tubu s diplomem v Shizuových rukách. Pocit, že je něco špatně, se dostavil téměř okamžitě. Opatrně si položil hlavu na rameno světovlasého. Brzy potom na podlahu dopadlo několik slz. Vytřeštil oči, zvedl třesoucí se ruku ke tváři a cítil několik dalších, jak se mu kutálejí po tváři.
Tss...kvůli takové hlouposti... Otřesl si rukávem obličej. Jako by to něčemu pomohlo.
"Zajímalo by mě, jestli se tohle bude ještě někdy opakovat. Být u tebe tak blízko, aniž by ti to vadilo. Ne že bys byl zrovna při smyslech, ale stejně..."
Pokračoval, i když veděl, že ho druhý neslyší. Nebyl si ostatně jistý, jestli by chtěl, aby to slyšel.
"Ale to je v pořádku. Nemusíš se o mě starat. Budeš mi chybět, Shizu-chan, i přesto všechno."
"A proto," Izaya zvedl hlavu, popotáhl, a vyndal z kapsy mobil.
"Na tohle nechci nikdy zapomenout."
Přisunul se k Shizuovi, jak nejvíce mohl, hlavu vystrčil nad jeho levým ramenem.
Kdyby se tak tohle mohlo někdy opakovat. Zatřásl hlavou, okamžitě se za tu myšlenku proklínal.Jednu ruku protáhl kolem Shizua, natáhl mobil před oba.
Zbývala jediná věc. Pokusil se o úsměv. Usmál se sotva znětelně. Kvůli slzám by každý hned poznal, že mu není do smíchu. Ale... to bude stačit. Cvak.
O pár chvil později se se Izaya podíval na fotku. Uchichtl se. Vypadal tak slabošsky. Nenáviděl se za to. Ale tolik to nevadilo, tuhle fotku nehodlal nikomu ukazovat. Byla jen jeho. Byl to jeho okamžik.
Váhal, nebyl ještě úplně připravený odejít, ale z okna uslyšel hlasy. Nejspíš už všichni odcházeli. Ale on se nedokázal přesvědčit, aby odešel. Opřel si hlavu o jeho rameno, o místo, kam tak dobře pasovala.
Po nějaké chvíli se konečně se rozhodl odejít, ale jen proto, že viděl mokrou skvrnu, kterou zanechával na jeho košili. Přemýšlel, jestli ho nemá probudit, říct mu, že už je po všem. Ovšem aby něco takového udělal, musel by nejdřív přestat plakat.
Unaveně si promnul oči, ale zdálo se, že to mělo přesně opačný efekt. "Zatraceně," zamumlal si pro sebe. Pohlédl zpět na Shizua, který stále v klidu oddechoval.
Do očí se mu nahrnuly další slzy. A tak udělal to jediné, co podle něj mohlo držet Shizua blízko u něj.
Odešel.
Později o tom rozhodnutí hodně přemýšlel. Nikdy by si nepomyslel, že bude hrát jednu z těch her, co hrají jeho milovaní lidé. Že bude neustále litovat jediného mizerného rozhodnutí. Ptát se, co by se stalo, kdyby...
A, přirozeně, by si nepomyslel, že se zamiluje.